Přihlášení
+420 602 756 417
VOLEJTE NA ČÍSLO
info@expertstyle.cz
Napište nám

Kod

Milí přátelé.

Jak víte, rádi se setkáváme s inspirativními lidmi. Takoví lidé si zaslouží, abychom o nich psali a ukázali, že úspěch nepřichází sám a „jen tak“. Tito lidé nedělají svou profesi pouze pro úspěch, ale i s láskou a z lásky. Na jejich výsledcích je to vidět.

Věříme, že takoví lidé motivují nejen nás, ale osloví i vás. A proto máme pro vás dnes zajímavý rozhovor s paní učitelkou Zuzanou Novákovou. Ona je přesně tou osobou, ve které se snoubí inteligence, profesionalita oboru a hluboký lidský rozměr. Paní učitelka odpovídá za celé praktické vyučování oboru kadeřník na Střední škole propagační tvorby a polygrafie ve Velkém Poříčí. Její postavení a význam, který pro školu má, na ní nijak nepoznáte. A že vede vlastní kadeřnický salon? Z toho jen těží při výuce mladých kadeřníků. Na střední škole ve Velkém Poříčí je na první pohled vidět, že management odvádí neskonale dobrou práci. Každé takové školy je třeba si vážit.

A nyní ponecháme mluvit samotnou paní Novákovu.

Jak jste se dostala k této profesi?

Od sedmé třídy jsem si přála být kadeřnicí, a tak jsem se oboru vyučila. V sedmnácti letech jsem se pak již dívala na paní učitelku odborných předmětů a říkala si, že by mě také bavilo předávat znalosti dětem a studentům. To byla první fáze, která mě motivovala. Poté, co jsem se vyučila kadeřnicí, jsem absolvovala dvouletý kurz, díky kterému jsem byla oprávněna školit další kadeřnice mající za sebou nějakou praxi. Tomu jsem se však věnovala jen chvilku. Školila jsem jednou nebo dvakrát. Bohužel jsem narazila na skutečnost, že zkušené kadeřnice s praxí, kterým jsem chtěla předat znalosti a dovednosti o nových technologiích a postupech, reagovaly v duchu: „Ale já už to dvacet let dělám takhle, takže já se nic nového učit nebudu.“ Což mě velmi mrzelo a zklamalo. V tu chvíli jsem věděla, že myšlenka, kterou jsem měla v sedmnácti letech, byla rozumnější. Přihlásila jsem se na pedagogickou fakultu a následně se ucházela o učitelský post na odborném učilišti ve Velkém Poříčí. Nyní tedy učím žáky, kteří jsou ochotní přijímat informace i novinky, a já jim tak mohu nabídnout spoustu svých zkušeností a ukázat jim celou řadu možností.

Kolik kadeřníků u vás každý rok zakončí své studium?

Na počátku mého působení zde na škole zakončilo studium kolem dvaceti žáků/žákyň. Nyní opouští školní lavice kolem patnácti vyučených. Aktuálně se jedná o slabší ročníky a my víme, že tomu tak bude min. další dva roky. Máme tedy žáků podstatně méně než dříve. Ale za dva až tři roky lze čekat zlepšení situace.

Jde některý mladý kadeřník s čerstvým výučním listem do zahraničí, nebo většina zůstává v Česku?

Dovolím si tvrdit, že 90% mladých zůstává v ČR, a jen málokdo odchází do ciziny.

A působí spíše ve velkých městech nebo zůstávají i ve městech menších a na vesnicích?

Asi půl na půl. Někteří odcházejí do Prahy, která je pro mnoho z nich v začátcích lákavá. Někdo se pak ale vrací zpět.

Jaký máte vztah k soutěži StudentStyle?

Soutěž se mi velmi libí. Žáky samozřejmě motivuje výhra – školení u profesionála v Itálii. Ale také to, že sami nahlédnou do firmy Kadeřnictví 100 CZK a uvidí, jak funguje reálný salon, či zjistí, zda by v síti nechtěli pracovat. Zamlouvá se mi i to, že žáci dělají klasickou kadeřnickou práci, která se provádí v běžné praxi – nebudou časově omezení, nemusí vytvořit za určitý čas nějaký společenský či svatební účes. V takových případech jsou pod tlakem a ve stresu, což není běžná kadeřnická praxe. Bohužel je takto postavena většina kadeřnických soutěží, a to se mi nezamlouvá. Účast v soutěži StudentStyle, postavené na reálné kadeřnické práci, bude pro účastníky přínosem do života.

Motivujete své studenty, aby se do soutěže přihlásili?

Jistě, neustále jim připomínám výhody, které jsem tu popsala. Oni sami o soutěž zájem mají, jen je trochu „zlobí“ vyplňování přihlášek. Ale obecně jsou nadšení a jsou rádi, že mohou být kdekoliv v ČR, a proto soutěže využijí.

Oslovila je soutěž i po odborné stránce?

Rozhodně. Nechtějí se příliš účastnit těch soutěží, kde jsou časově limitováni. Mohou se dobrovolně přihlásit na soutěž, kde vytvoří nějaký účes, ale to je tolik neláká. Není to běžná praxe, kterou budou dělat ve své práci.

Jací jsou žáci dnes v porovnání se staršími ročníky?

Zatím zde učím čtvrtým rokem, takže nemohu plně srovnat, jací byli žáci dříve. Ale nemyslím, že se situace zhoršuje. Často se říká, že je to rok od roku horší. Není. Jen ta doba se trochu mění. Žáci jsou logicky jiní, než byli dříve. A ano…… Spousta učitelů na školách může říci, že mám k žákům blíže, protože jsem mladší a o to víc jim rozumím. Ale je to především o motivaci a o snaze učitelů. Nevím, zda budu takto mluvit, až budu mít třicetiletou praxi. Avšak pokud se učitel snaží a motivuje žáky, má rád své řemeslo, lze toto velice snadno na děti přenést. Já jsem tím „nemocná“, opravdu mě práce s dětmi baví a žáci to ze mě cítí.

Podporujete zapojení firem do vzdělávání budoucích kadeřníků, a to třeba formou stáže/soutěže, nebo i formou vybraných přednášek?

Domnívám se, že by toto měla být povinná součást výuky. I proto jsem vás kontaktovala. Naše škola se tomuto trendu přizpůsobit chce a zatím všichni mou aktivitu hodnotí jako dobrý krok. U kadeřníků tato možnost dosud nebyla, jsem tedy z vaší firmy opravdu nadšená – jak firma funguje, jaký máte systém. Myslím si, že by to měli studenti vědět. Zároveň se pokouším přenést spolupráci s firmami i do dalších oborů. Na naší střední škole vyučujeme více oborů, příkladně obor Aranžérka. A zde je propojení s podnikatelským sektorem možné.

Myslíte, že pokud tedy opět přijedeme a na 1 až 1,5 hodiny se staneme součástí výuky nebo si se žáky popovídáme ve formě workshopu, bude to pro ně přínosné?

Toto beru jako velký přínos, opravdu. Věděla jsem, že tomu tak bude a myslím si to čím dál tím víc. Kromě tohoto jsme díky vám například zjistili, že žáci v žádném předmětu nevypracovávali životopis, což je pro mě alarmující.

Mohla byste také říci pár slov o vaší škole. (Víme, v čem jste unikátní, ale rádi to uslyšíme od Vás)

Naše střední škola ve Velkém Poříčí je školou polygrafickou. Věnujeme se však i oborům jiným – vychováváme budoucí kadeřníky, tiskaře nebo aranžéry. Mě osobně se tato škola líbí také proto, že se snaží žáky posouvat do praxe – žáky učí odborníci se zkušenostmi z praktického světa. Stejně tak dbáme na to, abychom se orientovali v novinkách, trendech. Ani jedno není tak obvyklé. Řada vzdělávacích institucí klade důraz na pedagogické vzdělání, nikoliv na vlastní pracovní historii. U nás je tomu naopak, což je úžasné.

Přinášíte tedy vlastní zkušenosti ze salonu?

Přesně tak. Já učím teorii. Když ale narazím ve vlastní praxi na určitý problém, ihned jej nafotím, žákům pak na projektoru prezentuji. Nechám žáky, aby sami přišli na to, kde jsem nejspíš udělala chybu, jak se to mohlo stát. Když na to žáci nepřijdou, tak sama napovím. A žáci to dělají také tak. Často se pak na mne obrátí s dotazem (v době chytrých telefonů je to snadné), vyfotí svou práci a přijdou za mnou. Opět práci zobrazíme pomocí projektoru a společně hledáme, co bylo uděláno špatně, řešíme, jak žáci přesně postupovali a příčinu najdeme.

To je projevem velké důvěry žáků k Vám. Jak jste to získala?

Asi tímto přístupem. Tento obor miluji. Mám jej opravdu ráda a ke svým žákům přistupuji jako k sobě rovným. Nikdy nepřijdu do třídy a neřeknu „Vy a Já“ z nějaké pozice nahoře. Vždycky to je pro mě „My“ - kadeřníci. Tohle v nich zřejmě vzbuzuje, že mě poslouchají. Myslím, že to funguje. Kdybych před ně nastoupila jako „Já jsem tady nad vámi a já vás budu ovládat, já jsem v tom mistr světa, protože mám několikaletou praxi“, tak to nepůjde. Funguje to, že jsem tady pro ně a kdykoliv pomůžu.

Měla jste na začátku kariéry někoho takového?

Až takhle intenzivně ne. Kolegyně, naše paní mistrové, i já jsme na Facebooku, a když naše žačka nebo žák narazí na problém, jak jsem již řekla, obrátí se na nás i takto na dálku. My odpovídáme a radíme. Dříve to nebylo možné. V dnešní době je to úžasné. Ale měla jsem dobré pedagogy.

Byly za Vás nějaké soutěže?

Ano, ale já jsem se zúčastnila jen soutěže školní. Byla to fotosoutěž, kam jsem posílala fotky modelky. Jak už jsem ale uvedla, soutěže, které jsou časově omezené, moc neuznávám. Proto se mi líbí vaše soutěž StudentStyle.